Vyhledávání
Aktuální informace - detail
-
Černá díra na finance? Ne je to v lidech! (11.04.2022)
Zdroj: seznamzprávy.cu, vlastní zpráva
Tak v nemocnicích se údajně rozbíhá debata. Zkusím do ní po své velice čerstvé zkušenosti přispět. Nebyla jen moje, ale dalších dvou pacientů z Chomutova, kteří rovněž jako já jen zírali.... Všichni jsme byli objednáni na 8,00 hod, na nejmenovaného oddělení Nemocnice Most, o.z. "své matky" KZ Ústí n.L. Vyvoláni na přípravu k zákroku jsme byli v 8,35 hod., jen na jednoho, který dorazil hned zamnou jako druhý, volání neplatilo. Jen jsme následně několikrát slyšeli, zda ten třetí objednaný již dorazil (seděl ale přitom před ordinací v čekárně a jeho "papíry" byly odsud na oddělení řádně předány!). Nakonec se dočkal, ale to my jsme již šli z oné přípravy před zákrokem zpět do "skladu". pardon já vám PT čtenáři zapomněl sdělit, že jsme byli "ubytováni" před zákrokem ve skladu zdravotních pomůcek všeho druhu. Zde jsme obdrželi dotazníčky souhlasného vyjádření k zákroku, které si ale pan doktor po dalším cca 20 minutovém čekání donesl své a již ve svých kolonkách vyplněné. My, protože jsme měli dotazník prostudovaný, jsme připojili jen podpisy. Sestra nás vedla na vedlejší oddělení, kde se příprava před zákrokem odehrávala. Cestou se opět ptala po tom třetím, zda se již dostavil. To jsme již nevydržel a špitl, že on asi sedí od 7,45 hod. v čekárně a nebyl jen vyvolán. To ji potvrdila i její sestra kolegyně, s tím, že jí vše k němu předala. Tak nás sestra předala do péče další setry a šla obhospodařit toho třetího do party. Nová v řadě třetí sestra byla velice milá a ochotná, protože ručník, toaletní papír jsme sice měli, ale předchozí sestra nám opomněla sdělit, že si tyto propriety máme sebou na to druhé oddělení vzít sebou, kde je budeme potřebovat. No ničevo... třetí ochotná sestra nás vybavila a následně i k zákroku obsloužila (detaily prosím nejen z hygienických důvodů neuvedu). Než jsem odešel zpět na to první oddělení, abych vše urychlil a nečekal jako trouba, což k smrti nenávidím, dorazil náš třetí kolegy a dopadl stejně, také nebyl poučen a hodná sestra jej musela jako nás vybavit toaletním papírem a prostěradlem na místo ručníku. Předchozí sestra byla moc ráda, že jsem se vrátil a mohu tedy s panem doktorem přistoupit k vlastnímu zákroku, pro který jsem byl pozván, "také dnes pospíchám, alespoň budu moci odejít dříve", sdělila nadšeně a odvedla mě do ordinace, resp. menšího operačního sálku. Mé uspíšení však zmizelo v časové řadě zvyklostí této nemocnice nebo snad jen tohoto oddělení. Zákrok se nemohl hned konat, chyběl totiž potřebný operační ultrazvuk. Dorazil tlačen zdravotníkem po dalších cca 15 minutách. Pak šlo vše ráz na ráz a samotný zákrok mohl trvat nanejvýše 10 minut. Nic příjemného, ale dalo se to díky mému vyššímu prahu na bolest, vydržet. Jen jsem se musel panu doktorovi omluvit, že jsem mu zapomněl přinést kytku. "Snad sestřičce, ne?" reagoval a já zalitoval, že jsem šel s vtipem na nevtipného, který ten starý známý urologický vtip neznal. Škoda, ale setra znala a pobavilo ji to. Alespoň někoho! Já se však, hodnotím-li celý pobyt na tomto zákroku, moc nebavil. Došlo totiž na další tentokráte skoro další tříhodinové čekání. Zpestřovala nám jej místní uklízečka, o níž jsme se kolegy domnívali, že je zde minimálně vrchní sestrou. Komandovala bezostyšně všechny sestry i nás pacienty a vrcholem bylo, když nás nechtěla pustit na WC s tím, že tam přeci chodí doktoři. Nedbal jsem, na WC šel a následně jsem ji sdělil, ať se uklidní, že já sice nejsem doktor medicíny, ale jsem také doktor, takže sem mohu a další kolegové, byť doktory nejsou rovněž, protože jsou zde momentálně také za pacienty a neodskočí si kvůli ní na WC domů. Vděčné pohledy přihlížejících sester za tento "sprdunk" byly dost výmluvné. Jen myslím, že po našem odchodu se vše vrátilo do starých kolejí. Nakonec jsme si tlakem na skutečnou vrchní setru (ne onu uklízečku) vynutili, když nemáme žádné problémy, na jejichž možný výskyt jsme byli před zákrokem upozorněni, aby pan doktor urychlil propouštěcí zprávy a mohli jsme z té "kolektivní zdravotní čekárny" odejít. Před rozchodem jsme se z kolegy pacienty shodli na tom, že i když se do zdravotnictví naleje spousta dalších miliard korun není boha, aby se asi něco významně změnilo. Stále se zde čeká a organizace práce tak nějak kulhá minimálně na jednu nohu..... (vb)
